Manifest
napsáno 27.07.2013
S přibývajícím věkem a povinnostmi mám na hraní méně času. Steam účet praská ve švech a i přes to vesele nakupuju hry s myšlenou “tohle bude pecka, někdy si ji zahraju!” a přitom vím, že bude dobře, když se dostanu k jedné z desíti. Kvalitních her je vyvíjeno čím dál víc a je čím dál obtížnější vybrat si tu správnou hru, které věnuji svůj drahocený volný čas. Tím se u mě také změnily návyky výběru a hodnocení her. Pod pojmem dobrá hra si nepředstavím totéž, co před pěti či desíti lety.
Až na výjimky nehraju žádné naleštěné AAA tituly, které jsou rok od roku krásnější a snadnější. Raději se poohlédnu po originální nezávislé hře, která mi dá něco nového. Zážitek, za který jsem ochotný svůj volný čas vyměnit. Co mě dokáže naštvat je na první pohled parádní, kritikou dobře hodnocená hra, která to všechno “zkazí” tím, že je roztahaná, občas nudná a k dohrání potřebuju víc než 15 hodin času. Takovou hru většinou dohraju do prvního hluchého místa, vypnu, a při dalším rozhodování se co si zahraju ji v seznamu raději přehlédnu. Jasně, i já občas ustřelím. Když mám den volný a nechce se mi dělat nic užitečného, jsem schopný strávit 15 hodin online hraním Starcraftu 2, ale takový den se do roka najde tolikrát, že mi prsty rukou stačí k počítání na tři roky dopředu.
Na Životu hráče se tak budou objevovat především recenze na hry, které mě zaujaly natolik, že jsem jim věnoval dostatek času (ideálně je dohrál) a můžu je vřele doporučit. To vše s ohledem na nedostatek času k hraní. Samozřejmě se může stát, že i sebelepší hru nedoporučím, protože si času prostě neváží. Rozhodnutí zahrát si pak zůstane jen na čtenáři.